Jarní prázdniny v Tatrách
13.3. – 17.3. 2019
Na cestu jsme vyjeli v noci, abychom nad ránem byli na místě. Řídil můj taťka a já s Tomem a bráchou jsme se tlačili vzadu ve třech v celku malém autě. Blázni co chtěli lyžovat jsme byli jenom my dva, ostatní se jeli vylouhovat do termálů. My jsme se nechali i s lyžemi vysadit v lyžařském středisku Jasná Chopok. Sice zezačátku nebylo nejhezčeji, ke konci dne to potom ale už šlo. Slovenské hory jsou na lyžování absolutně skvělý, jsou o dost větší, než ty naše a lidi se v nich více rozprostřou. Hlavně tedy v Jasný, což jsou nízké tatry, když jsme později lyžovali ve vysokých Tatrách bylo to už horší, tamnější střediska jsou menší. Takže Nízké tatry, především Jasná Chopok je jasná volba!
Po skončení lyžování, nás rodiče vyzvedli, a jeli jsme se ubytovat. Ubytování jsme měli vyjednané ve Vile Eliška v městě Poprad. Byl to jeden velký byt, který jsme měli sami pro sebe. Večer jsme se šli najíst do restaurace ve městě. Bohužel, takhle zpětně nemohu dohledat, jak se ta restaurace jmenovala, ale měli tam absolutně vynikající lasagne, nebyli jako ty naše, které jsou skoro suchý na talíři, ale plavali v omáčce, lepší lasagne jsem od té doby nikdy neměla.
Tatranská Lomnica 14.3.
Ski areál Tatranská Lomnica je především známý, protože leží pod vrcholem Lomnický štít. Nám se nejvíce líbilo, že v tomto ski areálu je freeride zóna, která je přímo napojená na lanovku, a člověk se v ní dokáže pořádně vyblbnout. I když tenhle ski areál je už ve vysokých tatrách, není příliš prudký. Spodek ski areálu je lehká modrá a až od startu druhé kabinky má trošku šmrnc. Jezdili jsme tedy jenom v jeho horní části. Jelikož jsme si vzali slalomky a ne free ride lyže, tak jsme museli strávit den pouze na sjezdovkách. Počasí ale bylo opravdu nádherné :D
Po dvou dnech lyžování odpočinek v lázních 15.3.
Přemluvila jsem Toma, aby jsme jeli do Lázní. Mamka o tom vždy vyprávěla jak to je úžasné, jak si odpočinu, jak se prohřeju, jeli jsme se tedy vylouhovat také. Hodně rychle mě přešla představa, že to je super, asi tak po hodině ležení v nějakém přehřátém bazénu jsem se začala pekelně nudit, byli jsme v lázních Bešeňová. Jediné co se tam dalo dělat, bylo pití v bazénu, bohužel ale to nebylo nejlevnější, a tak ani pořádně se ožrat nešlo. Celodenní vstup v tomto případě znamená opravdu celodenní a člověk tam může být až do noci. Za světla, kdy jsem už trošku kňučela, jestli nemůžeme jít někam jinam, mě lákala máma na to abych si počkala že se setmí, že bude krásné, jak se všechny bazény rozsvítí. Hezké to bylo, ale odpočinek na dovolené, kde se může lyžovat opravdu není nic pro mě. a tak jsem byla hodně moc ráda, když jsme už mohli jet pryč. Na večeři jsme se stavili v obchodním domě, ke jsme šli do restauace Marino, měli tam zajímavé krémové rizoto. Zajímavější byla restaurace, kde jsme byli na obědě, jmenovala se Route 66 a byla celá vyzdobena dresy různých hráčů, cedulemi a starými nápisy.
16.3.
Po celém dni stráveném v lázních, se opravdu hodně moc těšíte na lyže, ale počasí vás zradí. Bohužel, byli zastavené všechny vleky kvůli silnému větru. Jediné co jsme tedy mohli, byl výlet po okolí. Zvolili jsme vlak, který je ve Vysokých tatrách zvláštní, protože to je jednokolka tzv. zubačka.
17.3. Poslední den
Poslední den byl ze všech nejlepší. Krásně svítilo sluníčko, s Tomem jsme šli lyžovat a zvolili jsme ty nejlepší lyže jaký jsme mohli. Konečně jsem si poprvé zkusila freeride, a jako ty držkopády byli epický. Lyžovat v hlubokém sněhu, je opravdu absolutně něco jiného, a člověk si musí zvyknout, že najednou musí stát vzadu.
